Wuji - jak pozitivně ovlivnit svoje zdraví a svou energii

Wuji (čti "vuti") je v piktogramu zobrazováno jako ten kroužek, ve kterém se zrodí Yin a Yang. Píšu "zrodí," protože skutečně podle čínské dialektiky se yin a yang rodí z wuji - tedy černá a bílá (resp. den a noc, dobro a zlo, mužský a ženský prvek atd.) vzejdou z wuji. Pokud budeme mluvit o vzniku vesmíru, pak vlastně wuji představuje onu "kuličku" tedy singularitu v době před Velkým třeskem, před zrodem vesmíru.

Přeneseně wuji znamená stav "vnitřní prázdnoty." Tedy pustit z hlavy všechny myšlenky a upřít pozornost pouze na svůj dech. Yin a Yang představuje i emoce - a všechny emoce bez vyjímky (ať už smutek a strach a úzkost nebo radost či překotná zamilovanost apod.) zatěžují náš endokrinní systém a vnitřní orgány. Spojení útrobních nervů s konkrétním orgánem má perfektně zpracované čínská medicína (konkrétní orgán je ovlivněn konkrétní emocí - játra hněvem, ledviny strachem, plíce smutkem atd.). Pokud je emoce dlouhodobá, pak je daný orgán hodně zatížený a zpětně ovlivňuje psychiku. Tím začíná začarovaný kruh. Cílem wuji je vrátit se před rozdělení yin a yang a dosáhnout neutrality, tedy homeostáze (klidu, relaxace), v které probíhá regenerace veškerých tkání (autofagie). A tuto neutralitu a soustředění na dech či na tantien (centrum energie, cca 3 prsty pod pupkem) i během cvičení a i během jakékoli činnosti. Pak bude naše cvičení opravdu efektivní a tělo zdravé a silné.

V životě budeme řešit spousty problémů, spousty situací, často budeme v duchu dokola přemílat různé situace co se nám zdají neřešitelné a když vyřešíme jednu, brzy přijde další. Ale to je život a slovy Rockyho "život není o tom, kolik umíme dát ran, ale o tom, kolik jich uneseme." A slovy Tomáše Kluse - "když z těla vyprchá život, je klidné. Klid né." A i když si budeme myslet, že jsme našli systém, jak naložit s každou situací, vždy se vyskytne nějaká výjimka. A to jediné a vždy platné řešení je právě Wuji. Díky němu zklidníme emoce, dostaneme se do nadhledu a nebudeme se zbytečně vysilovat a vyřešíme situaci s klidnou hlavou.

Z vědeckého hlediska emoce vychází z nejstarší části našeho mozku - amygdaly. Ta nás v minulosti varovala před nebezpečím a nastartovala rezervy. Ač dnes žijeme v blahobytu, a amygdala by mohla odpočívat, tak naopak permanentním stresem je toto centrum vybuzeno neustále. Tím se dále aktivuje hypothalamus a naše útrobní nervy přechází do režimu sympatiku - útrobní nervy, které jsou určeny k záchraně v případě ohrožení života - zrychlí srdeční tep, rozpumpují nadledvinky a vylučování adrenalinu a kortizolu a tak dále. Spousta civilizačních chorob - ze skupiny únavového syndromu (syndrom vyhoření apod.) je způsobena dlouhodobým sepnutím sympatiku a vyčerpáním nadledvinek. A právě meditací tedy wuji se snažíme znovu aktivovat parasympatický nervový systém a "vypnout" přebuzené nadledvinky. Lidé co trpí únavovým syndromem, depresí apod., mají rozhozené funkce hypothalamu, které řídí i termoregulaci, srdeční tep, krevní tlak, hladinu glukózy v krvi apod. a tito lidé mívají tedy i návaly horka, bušení srdce, vysoký krevní tlak, zrychlený tep, slabost z hladu a další příznaky. Naopak lidé, co pravidelně praktikují wuji či meditaci, alespoň 30 minut denně, mají dle nálezu magnetické rezonance už po pouhých 2 měsících jednoznačné pozitivní změny v centrálním nervovém systému. Lidé praktikující celkově tisíce až desetitisíce hodin meditace mají jednoznačně jiný poměr šedé a bílé mozkové hmoty, v 50 letech odpovídající 25 letému člověku. Dále mají nepřetíženou amygdalu a hypothalamus resp. více funkční hypocampus a logicky nemají potažmo tolik vyčerpané vnitřní orgány nadměrným dávkováním adrenalinu a dalších stresových hormonů. Jeden z nejnebezpečnějších současných neduhů je právě vysoký krevní tlak, který je možná ze statistického hlediska ještě závažnější než onkologická onemocnění. Těžko asi porovnávat, co je horší. Nicméně dnes už víme, že i onkologická onemocnění se rozjíždějí právě nadměrnou produkcí interleukinu-6, který sice v těle běžně je, ale v dlouhodobém stresu se ho produkuje nadměrné množství. Takže i zde, v onkologických onemocněních, vidíme a máme jasně potvrzenou souvislost s psychikou. Dále je vědecky potvrzeno, že při dlouhodobém stresu a úzkostech dochází k řídnutí kostí. Článek vyšel před měsícem (9/2020).

Při praktikování taichi je tedy wuji chápáno téměř stejně jako meditace. A nejde o nic jiného než soustředit se na jedinou věc - a to může být cokoli. Buď na to co děláme (vaření, práce) nebo pokud jsme vklidu, relaxujeme, tak prostě na nějaký bod našeho těla (nejlépe tantien), nebo na dýchání.

Pokud mluvíme o praktikování wuji v Tai Chi, to může být prováděno ve stoje, v sedě nebo v leže. Ve stoje se doporučuje pro mladé lidi, kteří se mají snažit vyvíjet co největší aktivitu - wuji je nejefektivnější právě ve stoje (vzhledem k vertikálnímu toku energie). Může být prováděno s různými pozicemi rukou - podle toho co je naším cílem - zda přijímání energie nebo výdej energie (což je vpodstatě totéž) a nebo kultivace energie.

V sedě se jedná vlastně o pozici lotosového květu, ovšem například podle školy wudang s nártem nohy položeným na středu stehna druhé nohy (tedy nikoli na kyčli), ruce jsou položeny dlaněmi vzhůru, volně na stehnech - tak jsou blízko sebe body ve středech dlaní (laogong - čti "laokung") a ve středech chodidel (yangquan - čti "jangčchuan") a nedochází ke ztrátě energie. Oči jsou u začátečníků zavřené (pod víčky šilhají na špičku nosu), aby zrak neodváděl pozornost, a u pokročilejších jsou mírně přivřené - vidí, ale nedívají se (na nic konkrétního).

V leže provádíme pozici wuji při velké únavě, a to s pravým chodidlem zapřeným o koleno levé nohy a rukama položenýma v úhlu 45° podél těla dlaněmi vzhůru .

Dýchání je VŽDY volné, přirozené, neovlivňujeme dech. Pouze se snažíme myšlenkou směřovat dech do břicha, tedy zapojit brániční dýchaní. Nikoliv silou, pouze jej tam posíláme myšlenkou a po jisté době praktikování se tak fyzicky stane. Podle wudangské školy se snažíme "zavřít" uši, nevnímat hluk okolí, naopak obrátit sluch dovnitř a snažit se slyšet svoje srdce. Párkrát (2 - 3x) během cca 100 nádechů si představujeme, že dech vniká skrz střed hlavy (baihui - čti "pajchuej"). Nadechujeme nosem, vydechujeme pusou. Začátečníci mohou i nadechovat pusou. Pokročilí zase mohou najednou dýchat pusou i nosem, tedy paralelně. Jazyk je zapřený o horní patro, nejlépe těsně o horní zuby.

Brániční dýchaní je další obrovský benefit pro naše tělo - pokud aktivujeme bránici, znamená to, že pomůžeme odtoku žilní krve, masírujeme vnitřní orgány, ve kterých se hromadí velké množství krve (v játrech až 1,5 litrů), aktivujeme tím sklípkové dýchaní. Pokud totiž dýcháme jen povrchně, tzv. podklíčkové dýchání, velmi tím zatěžujeme mozkovou kůru a to má u civilizačních chorob velký vliv na úzkosti a opět přetížení amygdaly a úzkosti dále vedou k pomalé degenaraci mozku (běžně v nevystresovaném mozku se denně tvoří nové neuronové spoje, které se však v úzkosti netvoří). Při meditaci a wuji se naopak tvoří právě nové kýžené neuronové spoje a to mnohem efektivněji.

Existuje nepřeberné množství škol, kde se učí meditace. Ať už budhistické, zenbudhistické, každá má malé odchylky, ale určitě je spojuje několik základních pravidel. Pokusím se je porovnat ze svých vlastních zkušeností a dát Vám tak na výběr.

Z mých vlastních zkušeností je pro začátečníky velice efektivní právě wudangská škola (v "lotosovém květu" s dlaněmi vzhůru, soustředění na dech co jde do tantienu, se zavřenýma ušima tj. nasloucháním srdci a nikolivěk hluku okolo, bez myšlenek, pro začátek alespoň 100 nádechů, které můžeme počítat neboť tím alespoň odvedeme myšlenky). Brániční dýchání by mělo naběhnout samo od sebe. Posez by to měl umožňovat - tedy hlava jako by byla zavěšena, záda rovná, hrudník uvolněný.

Některé školy doporučují tzv. paradoxní intenci. Je to stejné jako když má někdo sexuální problém způsobený psychikou, pak mu psycholog využívající paradoxní intenci zakáže sex. A paradoxně to zafunguje. V případě meditace tedy vyloženě pozorujeme zda přichází nějaká myšlenka. A ona paradoxně nepřijde.  Zpočátku je velice těžké udržet hlavu jaksi bez myšlenek, ale to není na škodu. Naopak zpočátku bude přicházet myšlenek více než jsme měli před tím než jsme začali praktikovat wuji (meditaci). Je to ale zcela přirozený průběh. U každého začátečníka bude navazovat jedna myšlenka na druhou, jinými slovy bude probíhat proces myšlení. Ale časem se nám bude dařit udržet "balanc" hlavy bez myšlenky déle.

Pro pokročilejší je jistě vhodná škola rodiny Yang - soustředění na cokoli (na bolest v ramenech při dlouhém stání apod.). Pozice wuji je ideálně držena >30 minut neboť to je délka nejkratšího energetického cyklu ve vesmíru. Jinými slovy stojíme aspoň 31 minut, s dlaněmi proti zemi (zápěstí je tedy ohnuté) a můžeme se soustředit například i na bolest v zápěstí. Otočením dlaní proti zemi zároveň uzemňujeme mysl.

Aby nebyla znevýhodněna Wudangská škola, tak je nutno dodat, že právě ona má další velmi složité techniky pro pokročilé. Na obrázku níže můžeme vidět například Zhai Fenga (mistra, podle kterého cvičíme) praktikujícího pokročilé prstové techniky ve wuji. U těchto technik je již bezpodmínečné vedení mistrem, neboť bez něho mohou být nebezpečné i pro nás samotné. Proto o nich zde ani nebudu psát, bylo by to jako číst habilitační práci, když mnozí z nás (včetně autora) jsme ještě na základní škole.

Každopádně nejpropracovanější psychologickou stránku má z mých zkušeností buddhistická škola Shambala, založená slavným Sakyong Miphanem, synem ještě slavnějšího otce (Chögyam Trungpa). Technika se nazývá "bdělá pozornost" (samathá). Sedíme v tureckém sedu, není nutný lotosový sed, který často působí velkou bolest (co se ani časem příliš nemění a odvádí zbytečně pozornost od toho důležitého). Dlaně jsou obráceny směrem dolů, k zemi - tak aby nevyvstávaly myšlenky, volně položené na stehnech. Vnímáme svůj dech a tentokrát se snažíme pozorovat pokud vyvstane myšlenka, odkud se bere. A necháme ji volně odplynout. Zpočátku ji můžeme "nálepkovat" zda je pozitivní nebo negativní. Časem nakonec nehodnotíme, nesnažíme se je silou potlačit. Zpočátku máme tendence různých představ - například, že nadechujeme pozitivní a nové čerstvé a vydechujeme negativní, kalné, použité. Časem ale zjistíme, že nás veškeré takové představy zase odvádí od samotného dechu. Takže se snažíme si nic nepředstavovat a prostě jen dýchat. Po meditačním sedu, nazývaném "bdělá pozornost" probíhá meditace v chůzi, pomalé chůzi po směru hodin a s rukama skříženýma na hrudníku (pravá pěst objímá levou jejíž palec je vtažen do vnitřní pěsti a snažíme se uvolnit hrudník a opět dýcháme a udržujeme bdělou pozornost jako v meditačním sedu). Poměr sedu/chůzi je 3/1 (tj. např. 15 minut sedu a 5 minut pomalé chůze v kruhu) a završeno ještě chviličkou sedu. Tento proces nás perfektně naučí přenést a udržet wuji i v pohybu. Tato meditace není narozdíl od vipassaná striktně buddhistickou meditací. Po osvojení techniky samathá přichází kontemplace, tedy už doslova duchovní práce. K tomu už je ale dobré navštěvovat vhodnou školu.

Například zenová škola Kwan Um, korejského původu, která má i své zastoupení v Liberci, "medituje nad zenovými koany" či používá liturgii - zpěvy (např. Mahá pradžňá páramitá - Sútra srdce) - k lepšímu prožitku "tady a teď" a má i další kontemplace velmi dobře zpracované.

Je tedy nepřeberné množství důvodů, proč být ve "wuji," a nepřeberné množství metod jak. Nezbývá než začít :-) Všechny začátky jsou těžké a není vyloučeno, že zpočátku se některé Vaše problémy (především psychické) mohou zhoršit - v tom případně se dokonce i v klášterech doporučuje návštěva a pár sezení s psychologem. Ale tím lépe pro Vás.

Navíc jak vidíte, vzhledem k tomu, kolik je technik, nelze říci, že některá je ta pravá, takže i když si prostě jen tak sednete do tureckého sedu nebo lotosu, napřímíte se, zavřete oči, nebo necháte pootevřené, a prostě jen jste, a občas se třeba zaměříte na dech, nebo pozorujete své tělo nebo jen tak koukáte do místnosti, myšlenky se samy zastaví, a vy jste prostě ve svém "bytí" a dosáhli jste toho, co může uvedenými metodami trvat léta. Hodně štěstí.

Jaromír Marek, 10/2020