Historie Tai Chi

Legendárním původcem bojových umění je Bódhidharma (483 - 540 n.l., někdy uváděn jako Daruma nebo Tamo), který je i maskotem našeho klubu (na úvodní straně), zarostlý modrooký barbar, který přišel ze západu a naučil zchátralé meditující mnichy v klášteře Shaolin technikám pro udržení zdraví, z kterých se později vyvinula bojová umění. Nutno dodat, že klášter Shaolin je budhistický.

Legendárním zakladatelem Tai Chi Chuan byl ve 12.století (v Neokonfuciánském období) taoistický mnich Zhang Sanfeng, tedy jeden z "nesmrtelných" (dožil se údajně více než 200 let; *8.4.1247 - 1447?) a zároveň zakladatel Wudangské školy (taoistické, naproti budhistickému Shaolinu). Jeho skutečná existence však není zcela potvrzena, je datován buď do 8. nebo 13.století, v některých spisech je vylíčen především jako bojovník za spravedlnost a v jiných spisech jako bojovník ovládající čínský dvousečný meč a mnich, který zasvětil celý život praktikování Taoismu ve Wudangských horách. Učení Tai Chi se víceméně naučil ve spánku, sníc o velkém vládci. Podle jiných legend dostal celé učení jako dar od Boha pro lidstvo. Ať už je to tak či onak, legendy nám potažmo říkají, jak moc si Číňané cení tohoto učení. Zhang Sanfeng vytvořil sestavu "72 pohybů Tai Chi Chuan."

Ve wudangském klášteře, založeném Zhang Sanfengem, se rozvíjela vnitřní bojová umění jejichž součástí byla i kontrola protivníka klidem, a kterému se dnešní Tai Chi Chuan podobá jen málo. Jedním z mnichů byl i Chan Sung Chi a na něho navazovala linie Wang Tsun Yueha, od něhož pocházejí nejstarší spisy o Tai Chi. Ten své učení předal mistrovi Jiang Fa (věhlasný mistr stylu Pao Chui). Některé manuály píší o tom, že Wang Tsun Yueh žil a učil ještě v letech 1791 - 1796, byl by tedy taktéž jedním z nesmrtelných. Podle některých pramenů se jeho žák Jiang Fa učil přímo od Zhang Sanfenga.

Jednoho dne při cestě vesnicí od své matky mistr Jiang Fa viděl vyučovat skupinku cvičenců pod vedením Chen Wangtinga a dostal z toho záchvat smíchu. Když se Chen Wangting obořil, mistr Jiang Fa jej bez problémů odhodil. A tak se Chen Wangting (1597 - 1664) stal jeho žákem. Jméno nám jasně naznačuje začátek linie stylu resp. rodiny Chen. Od Chen Wangtinga coby první generace rodiny Chen se pak dále předávalo umění Tai Chi v rodině Chen z generace na generaci až do současnosti (Chen Xiaowang je současným nositelem a hrdým šiřitelem Tai Chi stylu Chen po celém světě).

Bratrancem stylu Chen je i styl Tai Chi zvaný Zhaobao, za jehož prapůvodce je považován Chen Qinping (1795 - 1868) - tedy zástupce 7.generace Chen TaiChi. Styl Zhaobao nese jméno vesnice odkud pochází.

Zpět k 6.generací rodiny Chen, jíž byl Chen Changxin (1771 - 1853). Ten své umění tajně předával žákům na uzavřeném dvoře, kolem nějž se často pohyboval a dírou v plotě výuku často sledoval sluha z chudé rodiny - Yang Luchan (1799 - 1872). Chen Chang-xin po zjištění, že Yang Luchan umění i bez instrukcí okoukal lépe než jeho vlastní žáci, přijal hocha ke studiu a předal mu celé své učení. Yang Luchan byl tedy první nositel Tai Chi stylu Yang (I.generace mistrů rodiny Yang - rodokmen rodiny Yang zde). Byl to legendární neporazitelný bojovník, který vyučoval na císařském dvoře tzv. "bavlněný box" (mien chuan) či "neutralizující box" (hua chuan).

Žáky Yang Luchana byly i 3 bratři z rodiny Wu, nejstarší z nich Wu Yu Xiang (1812-1880). Bratři Wu později vyhledali zpětně i jeho učitele Chen Changxina a zůstali ve vesničce Zhaobao a tím vznikl další styl - Wu. Žákem Wu Yu Xianga byl Hao Wei Chen (1842-1920), tedy zakladatel Tai Chi stylu Hao. A žákem Hao byl slavný mistr Bagua a Hsing-I, Sun Lu Tang (1860-1933), zakladatel Tai Chi stylu Sun.

Vraťme se ale k Yang Luchanovi - ten vyučoval tzv. Starou sestavu (nazývanou též "6 postupů" a "13 pozic"), která byla později zakomponována do tzv. Velkého řádu (Velkého rámu). Ten obsahoval i několik dalších dnes již zapomenutých sestav (včetně Yang 13 Pao Chui či Zvednutých nohou), které nepřínášely nic nového. Stará sestava obsahovala tzv. výbušnou sílu (Fajin, Fa Chin) a kopy ve výskoku (jeden) a lišila se jen minimálně od tzv. Dlouhé formy (Dlouhé pěsti). Prostředním synem Yang Luchana byl Yang Pan-Hou (1837-1892), autor knihy "9 tajemství" a spoluautor "40 kapitol rodiny Yang," obsahující i ústní předání od Zhan Sanfenga.

Standardizovaná sestava Dlouhá forma (Dlouhá pěst) vytvořená jeho synem Yang Chen-fu (1883-1936) vznikla spontánně při masové výuce Tai Chi (viz fotografie v pozadí na úvodní straně), tak jak ji Yang Chen-fu v Číně praktikoval. Výbušnou sílu Fajin ze sestavy vypustil a nahradil ji využitím energie Qi k protažení končetin (a tedy správnému šíření Fajin tak jak se při výbušném úderu generuje v těle). Mluvit o Fajin ve spojení s Yang Tai Chi je však irelevantní, neboť ta patří spíše k Chen Tai Chi. V linii Yang mluvíme o LenJin neboli "chladné síle," krátkém šokujícím impulzu, po které je protivník zalit studeným potem.

Bratr Yang Chen-fu, Yang Shao Hou, byl bojově velice nadaný, ovšem jeho tréninky (které probíhaly třeba pod kuchyňským stolem, pro posílení nohou) vydržel jen málokdo - ten vyučoval naopak malý řád a bojovou sestavu s 200 pohyby, která však byla zacvičena za 2-3 minuty.

Dlouhá sestava vyučovaná Yang Chen-fu byla známa pro své zdravotní léčivé účinky. Teprve po zvládnutí této Dlouhé sestavy vyučoval Yang Chen-fu bojovou sestavu, která obsahovala 59 pozic a byla podstatně dynamičtější - dnes je známá jako Fast Form. Jeho synem byl Yang Sauchung (1910-1985), který stejně jako jeho otec i jeho dcery vyučoval tuto sestavu jen vybrané žáky. Žákem Yang Sauchunga je tedy můj mistr Vincent Chu. (detailněji o historii - Peter Liam Tian Tek a Mantak Chia a Jan Silberstorff).