Biografie Yeung Sau Chunga (Yang Shouzhong) 1910 - 1985

Z originálního textu "Skutečný přenos 4.generace velmistrů rodiny Yang" otištěném 12.6.1965 v "Overseas Chinese Daily News" do angličtiny přeložil Wong Yuen-Ming

Do češtiny přeložil Jaromír Marek

Mistr první generace Taijiquan rodiny Yang, Yang Luchan, získal tajemství Taijiquan od Chenjiagou a vrátil se do svého rodného města Guangping. Dovednosti, které se naučil, se staly jedinečným systémem bojových umění, tehdy ještě nikoli známým pod termínem Taijiquan, ale pod tehdejším jménem "škola Guangping." Yang Luchan se s tímto systémem však nespokojil a neustále jej vylepšoval a věnoval se pilně jeho rozvoji. Jeho život byl naplněn zajímavými příběhy spojenými se setkáváním s přáteli prostřednictvím bojových umění, které je těžké vystihnout nebo popsat. Nikdy nezažil porážku a vždy vyhrál, ale nikdy nepoužil své schopnosti k tomu, aby někomu ublížil. To lze pochopit jednoduše sledováním jeho technik.

Byl to milý a přívětivý člověk, vždy rád pomáhal druhým. Choval se k lidem vřele a laskavě jako konfuciánský učenec. Jak Yang Luchan cestoval, nenarazil na žádné soupeře, což mu vyneslo přezdívku "Yang nepřemožitelný". To dále zvýšilo popularitu školy Guangping. Při jedné ze svých cest náhodou potkal v Pekingu šlechtice a prince dynastie Qing (čti "Čching"), kteří mu projevovali velkou úctu a jednali s ním jako s váženým hostem. Považovali ho za hodného tak vysokého postu, aby se stali jeho učedníky, což Yang Luchan nemohl odmítnout. Podle učení svých předků věřil, že je nezbytné používat Taijiquan jako prostředek sebeobrany a fyzické zdatnosti. Tak předal formu Taijiquan těmto vznešeným žákům, aniž by odhalil jeho pravou podstatu. Všichni to však považovali za úžasné. V té době se Taijiquan rodiny Yang, které bylo odhaleno v hlavním městě Pekingu, stalo známým po celé zemi.

Dovednosti Yang Luchana byly předány jeho dědicům Banhou a Jianhou. Jianhou měl tři syny: nejstarší syn se jmenoval Zhaoxiong, druhý syn Zhaozhi zemřel v raném věku a třetí syn se jmenoval Zhaoqing. Zhaoxiong byl také známý jako Mengxiang a ve svých pozdních letech přijal jméno Shaohou. Lidé mu říkali "pan Velký". Zemřel v roce 1930 a zanechal po sobě syna jménem Zhensheng, který pokračoval v rodinné tradici a stal se během své doby známým. Zhaoqing byl také známý jako Chengfu a lidé mu říkali "Pan Třetí." Zemřel v roce 1936 a zanechal po sobě čtyři syny. Nejstaršímu synovi, panu Shouzhongovi, bylo v době otcova úmrtí dvacet sedm let. Jeho původní jméno bylo Zhenming a "Shouzhong" bylo jeho přízvisko. Pan Chengfu byl přísný ve svém domácím učení a dodržoval pravidla a předpisy předků. Nejstarší syn byl povinen nést rodinné dědictví a Shouzhong tedy byl rodinným dědicem. V osmi letech se začal učit rodinnému umění. Každé ráno musel dvanáctkrát provést formu (sestavu). Pokud tak neučinil, nesměl dostat snídani. Ani prosby jeho milující matky nedokázaly otce přesvědčit o opaku. Během drsné zimní sezóny musel také trénovat venku bez dalšího oblečení v mrazu a snášet drsný vítr a sníh. To mu mělo zabránit v lenošení a zajistit, že vydrží extrémní podmínky. Chengfuovým záměrem nebylo trýznit svou vlastní krev, ale spíše zajistit budoucnost svého syna a vytvořit pevný základ pro zodpovědnost při zachování národního pokladu. Dnešní úspěchy pana Shouzhong jsou důkazem prozíravosti pana Chengfu.

Pan Shouzhong, navzdory svému nízkému věku, měl štěstí, že se mu dostalo přísného učení od svého otce. Měl přirozený talent pro bojová umění a měl silný smysl pro porozumění. Obdivoval bojovou zdatnost svých předků a toužil se naučit umění boxu. Ponořil se do svých studií, pilně cvičil dnem i nocí. V krátkém období čtyř let dosáhl hlubokého pochopení klasiky boxu a získal vhled do hloubky Taijiquan. Jeho pokrok byl úžasný, projevoval mimořádnou moudrost a schopnosti. Nebyl to jen výsledek lidského úsilí, ale spíše odraz jeho vrozeného talentu. Pan Shouzhong byl poháněn svými aspiracemi a pokračoval ve studiu, díky čemuž se Taijiquan stalo známým po celém světě. Stal se asistentem pana Chengfu a beze zbytku se věnoval svým povinnostem a neustále zlepšoval své dovednosti. Nakonec ve své praxi dospěl do stavu transformace. Ve věku jeho devatenácti let nacionalistická vláda podporovala rozvoj bojových umění a úřady po celé zemi hledaly renomované mistry, aby vedli danou věc. Pod dojmem schopností pana Chengfua a jeho syna je provinční vláda Anhui pozvala a štědře pohostila. Pan Chengfu, se záměrem šířit rodinné učení a podporovat zdraví lidí, s radostí přijal nabídku a doprovodil pana Shouzhong do Anhui. Krátce poté byl pan Shouzhong jmenován učitelem na Ministerstvu Dopravy a také obdržel pozvání od různých veřejných a soukromých organizací. Od té doby cestoval po regionu řeky Yangtze, učil a sdílel své znalosti Taijiquan. To byla doba, kdy popularita Taijiquan dosáhla vrcholu a jeho pověst se rozšířila široko daleko. Zatímco vliv Yang Luchana na šíření Taijiquan byl spíše skromný, tak právě díky úsilí Yang Shouzhonga Taijiquan vzkvétalo. Pochodeň se předávala z jedné generace na druhou, přičemž každá z nich jasně zářila a vytvořila nepřetržitý odkaz.

Shouzhong propaguje Taijiquan a předává jej dalším generacím. Až dosud je to více než třicet let a jeho vliv se rozšířil široko daleko. Ti, kteří se od něj učí, nejen zdědí hluboké rodinné učení, ale jsou také inspirováni jeho neúnavnou oddaností jeho škole. Jeho vedení je přesné. Shouzhong objasňuje principy klasického boxu, předvádí pohyby bez zaváhání a neunavuje podrobným vysvětlováním. Praktikuje to, co učí, využívá moudrost těch, kteří ho doprovázejí, používá příklady osvícení a inovativně prezentuje bojová umění. Je v souladu s teoretickým učením, takže učení založené na síle je standardem. To zajišťuje porozumění pohybům rukou a nohou, lehkost a tíhu, pomalost a rychlost, aniž by došlo ke ztrátě podstaty rovnováhy. Ať už učí jednotlivce nebo skupiny, v jeho výuce není žádný zmatek nebo složitost. Díky bystré mysli jsou jeho postřehy bystré a ti, kteří ho oceňují, uznávají jeho jedinečné schopnosti. Hodně cestoval, nikdy nevyužil své schopnosti k tomu, aby ovládal ostatní, zachoval si pokorné a uctivé chování. A stejně jako v případě jeho předků jsou jeho činy vysoce ceněny. V současné době bydlí na 315 Lockhart Road, Hong Kong, ve čtvrtém patře. Shouzhongova oddanost výuce zůstává neochvějná a přitahuje stále větší počet nadšenců bojových umění. To není náhoda; je to hromaděním ctností a shromažďováním věhlasu. Vystupuje jako pozoruhodná postava v komunitě bojových umění, má mimořádný talent celé generace. Hledá autenticitu před prázdným ohlasem a svou pověst si skutečně zasloužil. Jeho precizní schopnosti jsou hodné přenosu.